Podgora, Brist, Gradac

Podgora, Gradac, Brist

Korčula – výlet lodí cca 200 KN

Dubrovník cca 200 KN

Mostar cca  160 KN

Medjugorije cca 130 KN

Báčina – setkání moře a jezera  cca  80 KN

Pelješac – Trpanj cca 120 – 140 KN

Hvar  cca  120 – 140 KN

Večerní panorama cca   70 KN

Ostrov Korčula

Spolu s Dubrovníkem, Splitem a Zadarem patří Korčula k místům s nejbohatšími dějinami

Nejsou to jen dějiny, co přidává Korčule na kráse i významu. Je označována za nejzelenější středomořský ostrov, za ekologickou oázu omývanou mimořádně čistým mořem.

Korčula je ostrov hornatý, jen asi desetinu jeho plochy tvoří údolí nebo pásy pobřeží. Hory, porostlé hustými lesy, nejsou zrovna vysoké. Klupča, ta nejvyšší, má jen 568 metrů. Od západu na východ měří ostrov 47 kilometrů, na šířku je to jen něco mezi pěti a osmi kilometry a žije na něm necelých dvacet tisíc lidí.

DUBROVNÍK

Dubrovník vypadá z dálky nehostinně, mohutně a nedostupně. Uvnitř opevnění je však ukryta celá historie i smysl života tohoto města. Po čtyři staletí byl Dubrovník svobodnou městskou republikou.

Zatímco okolní oblasti ve středověku ovládly Benátky či Cařihrad, Dubrovník si dokázal zajistit nezávislost. Ne díky hradbám, ale spíše kvůli chytré diplomacii. Hrdost na svobodu je dodnes cítit na každém kroku. Proto jeho obyvatelé tak těžce nesli útok jugoslávské armády v 90. letech ve válce, při níž se jugoslávská federace rozpadla na kusy.

Poloostrov Pelješac

Poloostrov severozápadně od Dubrovníku je po Istrii druhým největším poloostrovem na Jadranu.

Na severu ho oblévá Neretvanský průliv a průliv Malého Stonu a z jihu pak Pelješacký a Mljetský průliv. S pevninou je spojen úzkou šíjí Stonu.

Pelješac je značně hornatý, nejvyšší vrchol je Sveti Ilija (961 metrů). V údolích ve vnitrozemí je úrodná, pečlivě obdělávaná půda. Pěstuje se zde hlavně vinná réva.

Značková červená vína dingač a postup pocházejí ze svahů kolem Trsteniku a Potomje. Značný význam má i rybolov, zpracování ryb a pěstování ústřic.

NÁRODNÍ PARK KORNATI

Když Bůh stvořil svět, zůstala mu v dlani ještě hrst bílých kamínků. Hodil je do moře. Tak podle legendy vznikly Kornatské ostrovy.

Část souostroví Kornati v dnešním chorvatském Jadranu byla v roce 1980 vyhlášena Národní přírodní rezervací. Unikátní je tím, že skoro všechno, co se tam děje, se děje bez vměšování člověka.

Většiny ostrovů a ostrůvků se lidská noha téměř nedotkne. Lidská nečinnost na většině ostrovní říše není způsobena jen zákazy a omezením, ale především tím, že se tam dohromady nic nedá dělat. Kornati jsou oblá vápencová skaliska, kameny v moři. Největší z nich, Kornat, má plochu 33 km2 a nejmenší skála měří pár metrů. Celé souostroví se rozkládá na 250 km2 a čítá 147 ostrovů. Z pevniny se tam lze nejsnáze dostat z Biogradu na Moru nebo z Murteru.

Ač je na celém souostroví několik stovek obytných stavení, píše se, že posledními stálými obyvateli byli Římané. Všichni další, včetně těch nynějších, jsou pouze přechodnými obyvateli, přijíždějí většinou jen na několik týdnů v roce. Po Římanech tam zůstala nejstarší dochovaná stavba – Tureta, někdejší strážní věž. Původ dnešního názvu pochází rovněž od Římanů a na benátských mapách je největší z ostrovů, Kornat, označen jako Isola Coronta. Pozoruhodné je, že chorvatský stát v rezervaci vlastní pouze dvě nemovitosti. Vilu na ostrově Kornat a jachetní přístav na ostrově Piškera, který za jugoslávských časů stát vlastně postavil v Národním parku „na černo“. Všechno ostatní je soukromé. Ještě v 19. století patřily ostrovy Zadarskému županství. To v 80. a v 90. letech pozemky postupně rozprodalo těm, kteří je užívali – pastevcům ovcí z ostrova Murter. Pamětníky oné doby jsou kilometry kamenných zdí, protínajících větší ostrovy. Noví majitelé jimi ohrazovali své pozemky. Poválečný jugoslávský stát na soukromý majetek přílišný ohled nebral, ale po roce 1991 se majitelé o svá práva znovu přihlásili

Mostar

Metropole Hercegoviny leží uprostřed vyprahlých kopců. Krajina má díky blízkému Jadranu středomořské klima. Je to jedno z nejteplejších míst v zemi. Osou i tepnou města je řeka Neretva.
Malé osídlení se tu datuje už v antických dobách, archeologové jdou až do pravěku. Písemnosti z 15. století hovoří o opevněné osadě položené na řece kolem dřevěného mostu zavěšeného na řetězech. Strážcům, kteří hlídali brány mostu, se říkalo „mostari“. A od nich získalo město své jméno.
Koncem 15. století dobylo osadu osmanské vojsko. Stejně jako v celé Bosně znamenal i tady příchod islámských dobyvatelů na jedné straně útlak, ale také velký rozkvět. A už tehdy se začal formovat nový národ, svým způsobem v Evropě ojedinělý. Nucené i dobrovolné přestupování k víře v Alláha stvořilo širokou vrstvu muslimského obyvatelstva. Po druhé světové válce z ní jugoslávský vůdce Tito učinil národ i oficiálně. Nebyli to už muslimové, ale Muslimové.

Návštěvníky Mostaru však neokouzlí jenom Starý most a jeho „létající Ikarové“, kteří po vybrání min. 25 EUR fascinují přihlížející svými plavnými skoky do zelenomodrých vod Neretvy, ale i bazar s kouzelnou atmosférou, neobvyklými suvenýry, kovotepeckým uměním místních mistrů, a pak také různé historické památky, jako např.  Mešita paši Koski Mehmeda (Koski Mehmed pašina džamija) ze 17. století, která stojí nad řekou Neretvou a z jejíhož ochozu je nejkrásnější pohled na Starý most, či některý z dochovaných původních tureckých domů, jako např. Biščeviča čošak. Při jeho návštěvě teprve pochopíte, jak žili jeho obyvatelé. Na závěr pobytu v Mostaru si dopřejte pravou silnou domácí kávu (domaču kafu) v některé místní kavárně, kterou vám naservírují v džezvě, z níž si sami doléváte do koflíku s kostkou cukru. Na to ale musíte zůstat na té „muslimské“ straně města (tam, kde je i bazar). A nezapomeňte také ochutnat některou z místních specialit, jako např. „burek“ nebo „bosanski lonac

MEDJUGORJE

Farní oblast Medjugorje ne nachází v Hercegovině, 25 km JZ od Mostaru. Jméno obce je slovanského původu, označuje území mezi dvěma horami (medjugorje = mezihoří). Žije zde cca 4 000 obyvatel.
Celá oblast je obývána Chorvaty, kteří přijali křesťanství již před 13. stoletím.
Obec je v písemných pramenech poprvé zmiňována v r. 1599. Současná farní oblast byla vytvořena v r. 1892 a byla zasvěcena sv. apoštolu Jakubovi, patronovi všech poutníků.
Do 24. června 1981 žili lidé v obci Medjugorje jako v ostatních vesnicích – obdělávali půdu, pěstovali tabák a vinnou révu, vyráběli z ní víno a pěstovali také zeleninu, aby nějak zajistili skromné živobytí svým rodinám. Kvůli sociálním podmínkám jich mnoho odcházelo do jiných měst Bosny a Hercegoviny nebo Chorvatska, do západní Evropy nebo za oceán.
V roce 1981, kdy se zde začala zjevovat Panna Marie, se život všech obyvatel obrátil naruby.
Dne 24.6.1981 kolem 18. hodiny se šesti dětem zjevila na kopci Crnica ženská postava s dítětem v náručí, která jim kynula, ať k ní přistoupí blíže. Děti se polekaly a utekly domů.
Druhí den ve stejnou dobu pocítily 4 z nich neodolatelné nutkání jít tam, kde včera to zjevení spatřily. Cestou se k nim přidaly ještě další 2 děti. Když znovu přišly na stejné místo, stála tam ta postava znova. Tentokrát se jí už nebály, rozmlouvaly s ní a modlily se s ní.
Třetího dne Pannna Marie vyzvala všechny k uchování míru slovy :“Mír, mír mír a jenom mír ! Mír musí zavládnout mezi Bohem a lidmi a také mezi lidmi navzájem !“
To, co se stalo, se rychle rozšířilo mezi lidmi ve vsi, pak v okolních obcích a postupně dál a dál. Začali sem přicházet lidé zblízka i zdaleka. Shromažďovali se tu a modlili.
Tato činnost neunikla policejním orgánům, které nejprve vyslýchaly děti a jejich rodiče, poté jejich příbuzné, faráře a dokonce i poutníky. Děti byly rovněž poslány na prohlídku k psychiatrovi, ale zjistilo se, že jsou v pořádku.
Tím, jak se zvěst o zjevování Panneky Marie šířila se z obyčejné vesnické farnosti stalo místo setkávání poutníků z celého světa (během prvních 20 let navštívilo Medjugorje 20 milionů poutníků) a toto místo se stalo jedním z nejnavštěvovanějších svatých míst na světě (jako např. Lourdes – čti Lurdy – ve Francii nebo Fatima v Portugalsku).

Hlavní budovou je zde farní kostel (=katedrála) sv. Jakuba –první budova postavena v r. 1897, ale na nestabilním podloží (občas zemětřesení), takže zdi začaly pukat a celá budova se začala propadat. Po 1. svět. válce záměr postavit nový kostel, práce na něm započaly v r. 1934, ale dokončen byl až v r. 1969 a tehdy byl rovněž vysvěcen.
Kolem kostela je mnoho modlitebních prostorů, 25 zpovědnic, Farní dvůr, ketrý je stále otevřen všem poutníkům, Informační služba, prodejna suvenýrů, ambulance první pomoci (Řád Maltézských rytířů), Mateřská vesnička (něco jako SOS vesničky u nás), kde sestry z řádu františkánů vychovávají a vzdělávají opuštěné děti a sirotky – funguje od r. 1993, Komuna Cenacolo pro drogově závislé chlapce a dívky.
Je zde také vedle parkoviště (stojíme-li čelem ke katedrále, tak vpravo) bronzová socha Ježíše Krista, které z pravého kolene již několik let kape voda zformovaná jako slza. Je to zajímavý jev, který si nikdo neumí vysvětlit

Oblast DOLNÍ NERETVY

METKOVIĆ
Město a přístav na Neretvě, hlavní středisko delty Neretvy, 12000 obyvatel, 25 km východně od přístavu Ploče, na hranicích s Bosnou a Hercegovinou. Řeka je odtud po ústí (20 km) splavná pro menší lodě. Město leží při železniční trati Ploče – Mostar – Sarajevo.
Zajímavé je místní ornitologické muzeum vodního ptactva z nedaleké chráněné krajinné oblasti Hutovo Blato, dnes již na území Bosny a Hercegoviny.
Jsou zde velmi dobré podmínky pro rybaření, proslulí jsou zdejší úhoři a kapři. V místě je možno zakoupit si rybářský lístek.
Odtud se podnikají výlety do dalších míst, např. do obce Vid.

VID
Vesnice (4 km od Metkoviće, dnes již jeho předměstí) se rozkládá přímo na pozůstatcích římské kolonie Narona, druhého nejdůležitějšího města v provincii Dalmácie. Narona byla původně založena Řeky, za Caesara dostala status kolonie.
Nejstarší archeologické vykopávky se datují do přelomu 19. a 20. století, kdy Dalmácie patřila Rakousku-Uhersku. Vykopávky tehdy vedl rakouský archeolog Karl Patsch. A právě ty nejstarší cenné předměty, které tu byly nalezeny, patří dnes ke chloubám Kulturně-historického muzea ve Vídni. Náleží k nim např. byzantská přilba ze 6. století, nalezená v blízkosti městských hradeb, šperky, ostrogótské zbraně, mince a další unikátní exponáty. Archeologické práce pak pokračovaly i po 2. světové válce. Archeologický průzkum v současné době pokračuje (byl obnoven v r. 1995). V minulých letech bylo na zdejší lokalitě Plečaševe Štale vykopáno 11 antických soch v nadživotní velikosti – šlo o nález evropského významu. V římské době se na tomto místě nalézalo forum s Augusteem, chrámem pro kult císaře jako boha a císařského božského kultu vůbec. Bylo provedeno očištění a odborná konzervace soch. Nyní jsou sochy nastálo umístěny v nově otevřeném archeologickém muzeu spolu s četnými dalšími vzácnými nálezy. Ve Vidu průzkum stále pokračuje.

BAČINSKÁ JEZERA

Bačinská jezera – skupina propojených krasových sladkovodních jezer severně od města Ploče. Maximální hloubka zde dosahuje 28 m. Hladina jezer leží nad hladinou moře, zatímco dno jezer je pod hladinou moře. Jezera jsou obklopena loukami a jabloňovými sady. Na nížinném pobřeží leží několik malých pláží a plochy porostlé vodní vegetací. Jezero odtéká umělým kanálem do zátoky Ploče. Jezera jsou velice oblíbeným cílem jednodenních výletníků a turistů kvůli hojnému výskytu sladkovodních ryb a několika kempům v okolí. Doprava na cca 10 km vzdálená Bačinská jezera klimatizovaným autobusem, projížďka na loďce po šesti navzájem propojených jezerech, možnost koupání

Hutovo Blato

Chráněné území (park přírody) 10 km severovýchodně od Metkoviće. Je to nejrozsáhlejší bažinaté území – mokřad a zimoviště vodních ptáků (40 km2) v této části jihovýchodní Evropy, na řece Krupě (levý přítok Neretvy). Vápencový hřbet Ostrovo je rozděluje na dvě části, Deransko jezero a Svitavsko Blato. První část je ornitologickou rezervací, kde žije nebo přezimuje na 350 druhů vodních ptáků, druhá část je loveckých revírem. Vody Hutova Blata jsou bohaté rybami.